Logo TSP Terénní sociální práce www.tspweb.cz
Hlavní stránka - Úvod, Aktuality Více o TSP - Kauzy, Teorie, Články, ... Dokumenty - Zákony, Vyhlášky, Programové dokumenty, ... Odkazy Kontakty Vstup pro registrované
Hlavní stránka » Více o TSP » Teorie » Sociální vyloučení

Vyhledávání:


Sociální vyloučení

1.1.2003
Štěpán Moravec


  Stáhněte si celou brožuru (formáty doc a pdf)

Terénní sociální práce může být zaměřena na různé skupiny klientů. Tento text pojednává o specifickém typu terénní práce, zaměřeném především na obyvatele sociálně vyloučených lokalit. Tento učeně vypadající obrat označuje část města, čtvrť, dům nebo několik domů, kde žije větší počet domácností (rodin a jednotlivců) s nejnižšími příjmy,pokud žijí odděleně, jakoby mimo normální život obce. Mnoho lidí ví, že takové čtvrtě nebo enklávy existují třeba v USA, ve Velké Británii nebo ve Francii. Slyšeli jsme o tamních chudinských ghettech či slumech. Na skutečnost, že taková místa existují a vznikají i v České republice, si bude třeba teprve zvyknout.

Ve jmenovaných zemích tvoří městskou chudinu často lidé s menšinovou etnicitou. V USA Afroameričané a lidé hispánského původu, ve Velké Británii přistěhovalci z bývalých afrických a asijských kolonií, ve Francii přistěhovalci ze severní Afriky nebo jejich potomci.Není těžké vysvětlit, proč tomu tak je. Normy, postoje a znalosti, které rodiče v těchto kulturách předávají svým dětem, fungují třeba dobře v původním prostředí dané menšiny.V odlišné kultuře Evropy či Severní Ameriky, kde se úspěch zakládá na formálním vzdělání a na hodnotě individuálního úsilí, se však mění v handicapy. K tomu se přidává vždy přítomná institucionální diskriminace, sklon etablované většiny vyloučit příslušníky menšiny provozu společenských institucí - veřejné správy, vzdělávacího systému, a především ze systému práce a směny. V České republice jsou to většinou Romové, kdo se ocitli na okraji a jsou nuceni pod tlakem vlastních dispozic i vnějších vlivů na okraji zůstat.

Takové vyloučené společenství může čítat jen několik rodin či lidí, žijících v jednom větším nájemním domě, ale může také zabírat celou městskou čtvrť se stovkami obyvatel. Lokalita může být ve středu města i na periferii, nebo dokonce úplně mimo obec,oddělená od jejího života a od pozornosti jejích obyvatel průmyslovou zónou, polem nebo lesem. Může vzniknout spontánně - lidé, nemající vzhledem ke svým příjmům možnost bydlet ve standardním bytě, berou zavděk městem pronajímanými malometrážními byty se společnými koupelnami či záchody. Často ale taková enkláva vzniká v důsledku politiky obce, která se rozhodne vyčlenit nějakou lokalitu pro ''neplatiče nájemného“.

Ti odtamtud, ti druzí

Z pohledu zaměstnanců obce je taková enkláva především zdrojem problémů. Její obyvatelé neplatí řádně nájem, elektřinu, vodu. Komu distributor elektřinu vypne, ten se napojí nelegálně na své sousedy. Na ulicích a dvorech se válejí odpadky, někdy se jimi plní prázdné byty. Všechny části zástavby, které nejsou ve výhradním užívání jedné domácnosti, tj. jsou společné nebo nejsou ničí - chodby, dvory, neobsazené byty, sklepy - chátrají.Zdá se, že s lidmi, kteří tam žijí, není možné se domluvit, ale když se vyplácejí dávky,jsou to vždycky oni, koho je vidět ve frontě. Když někdo odtamtud přijde na úřad něco vyřídit, je to pro úředníky špatný den - hádky, nadávky, křik. Děti chodí většinou do zvláštní školy a mají špatnou docházku. Některé z nich by bylo lepší umístit do ústavní výchovy, některé už tam jsou - alespoň se tam naučí pořádku a vyučí se. Ty starší tvoří party, ve kterých tráví čas způsobem pohybujícím se na hranici zákona nebo za ní.Některé z nich kradou, aby si mohly koupit drogu, ostatní jsou s nimi solidární.

Většina obyvatel města se s těmi odtamtud, hlavně s cikány, potkává jen letmo - na ulici nebo v obchodech. Když jsou ale nuceni tamtudy projít, necítí se dobře. Všude pobíhají děti, které jakoby neměly nic rozumného na práci, jen rostou pro kriminál. Dospělí postávají na ulici v hloučcích, kolem kterých by se jeden bál projít, mluví nepřiměřeně hlasitě a ještě cizím, cikánským jazykem, nebo jejich vlastní češtinou, tak vzdálenou spisovné-mu ideálu. Každý ví, že právě tihleti kradou v obchodech v centru. Nechtějí pracovat,nechtějí žít slušně, nechtějí se přizpůsobit. Kdyby táhli, odkud přišli, bylo by líp.

Nejsou takoví, jsou v takové situaci

Většina etnických Čechů žije tak, jak jejich okolí očekává a zdá se, že většina Romů žije v rozporu s obecně přijatými normami a aspiracemi. To vede mnoho lidí k závěru, že právě Romové mají k takovému životu nějaké zvláštní, kulturně dané, tedy výchovou předávané předpoklady. (Představou, že existují takové předpoklady, předávané geneticky, se nebudeme vůbec zabývat - je naprosto nepodložená.) Existuje tedy široce sdílená představa, že obyvatelé romských enkláv žijí tímto způsobem proto, že jsou Romové. Z tohoto názoru ovšem nelze odvodit žádné věcné řešení. Sociální práce na celém světě vychází z jiného pohledu: ekonomická závislost na státu a sklon ke konfliktu se sociální normou jsou spíše typické pro chudé, kteří nemají možnost chudobě uniknout, zejména protože jim chybí vzdělání, kvalifikace a sociální a komunikační dovednosti. A terénní sociální práce je možným prostředkem, jak tato znevýhodnění zmírnit a posílit tak klientovu schopnost účastnit se života v rámci většinou uznávaných sociálních institucí. Proto je klient terénního sociálního pracovníka charakterizován nikoliv svou etnicitou - tím, že je Rom - ale svými specifickými potřebami. Jinak řečeno: jistá část Romů už si sama pomohla, a proto takovou službu nepotřebuje. A ti, kteří ji potře-bují, ji nepotřebují proto, že jsou Romové. Terénní sociální práce je zaměřená na všechny,kteří žijí v pasti chudoby a chtějí si nechat pomoci zvenčí, aby si pak mohli pomoci sami.

Past chudoby je charakterizovaná tím, že jediným pravidelným příjmem domácnosti jsou dávky státního systému sociální ochrany (sociální podpory a sociální pomoci). Dospělí nemají stálou práci - ti, kterým je dnes třicet a více, ji ztratili na začátku transformace,kdy továrny a stavební podniky, v nichž byli zaměstnáni, snižovaly stavy. Jejich děti a ostatní z mladších generací už po základní škole žádnou práci nenašli, nebo ji nehledali,protože už sami vyrostli v modelu života z dávek. Mužům se nevyplatí nějaké stálé zaměstnání shánět, protože při jejich obvykle nízké kvalifikaci si nemohou vydělat více,než je životní minimum jejich domácnosti, takže nemohou legálně vydělat více peněz,než jim garantuje stát. Navíc trpí tím, co dlouhodobá nezaměstnanost obvykle přináší všem lidem na celém světě - návrat do práce s jejím tempem a rytmem je obtížný, někdy prostě nepředstavitelný. Navíc ti, kteří zkoušejí nějaké dělnické zaměstnání sehnat,narazí často na neochotu zaměstnat Roma, i když je třeba sám zvyklý pracovat dobře.

V podobných obtížných situacích, jako je ztráta zaměstnání nebo bydlení, se ocitají samozřejmě i etničtí Češi. Vyvolává to otázku, proč oni v situaci sociálního vyloučení, jak jsme ji popsali, obvykle neskončí. Proč právě specifická skupina chudých Romů potřebuje specifickou sociální službu? Je třeba říct, že Rom se při snaze o zlepšení své situace setkává s nepoměrně většími překážkami ze strany majority: úřadů, škol, zaměstnavatelů. Má obvykle nízké vzdělání a potíže s komunikací na úrovni, kterou majoritní okolí očekává. Příslušník české majority má obvykle rodinou a školou silněji vštípené postoje,které ho vedou k tomu, aby si poradil sám. Je také obklopen lidmi, kteří to dokážou,a jsou proto pozitivními příklady. Naproti tomu děti rodičů, kteří během devadesátých let poznali, že je možné se špatně, ale přece jen udržet na živu jen z dávek sociální ochrany,se už samozřejmě na tyto dávky spoléhají. Někdy je to doprovázeno i pocitem, že jde o samozřejmou povinnost státu. Tento postoj ale nemá smysl morálně odsuzovat. Rádi bychom věřili, že všichni máme stejné šance na úspěch, a tudíž všichni stejnou povinnost stát na vlastních nohou; ale skutečnost je taková, že lidé, kteří vyrostli v prostředí marginalizované kultury nebo kultury bídy, téměř nemají na vybranou. Také někteří etničtí Češi se přes všechno nevyhnou úplnému propadu na sociální dno. To je ale obvykle doprovázeno rozpadem domácnosti - odejde z ní otec nebo dospělé dítě, kteří se třeba stanou bezdomovci. Sociální vyloučení se tedy týká i bílých Čechů. Nenajdeme je ale v celých rodinách v nějaké viditelné enklávě. žijí sami na ulici, v zařízeních pro bezdomovce, zkrátka mimo naši pozornost.

Pohled zevnitř

Aby bylo možné klientovi pomoci změnit jeho situaci, je nutné pochopit, jak ji vnímá on sám. život v sociálně vyloučené lokalitě, nebo obecně v situaci vyloučení, je především bezvýchodný. Není žádná naděje na zlepšení stavu věcí, a to vyvolává sklon se o změnu nepokoušet. Organizace, které jsou vytvořeny k tomu, aby vám pomohly - sociální odbory městských úřadů, policie, Oddělení péče o rodinu a děti - to z vašeho pohledu nedokážou nebo se o pomoc ani nesnaží, protože vám nerozumějí a nenaslouchají vám.Jediné, čeho se od nich můžete dočkat, je nějaká forma nepochopitelného nátlaku nebo represe. Na úřadě vám odmítají poskytnout jednorázovou dávku - nikdo přece nemůže zato, že jste nevyšli s penězi! Policie se k vám chová stejně nepřátelsky, až se účastníte nějakých konfliktů, nebo ne. Přijeli třeba ''řešit“ jednání někoho z vaší čtvrti, jednání,které vám také vadí. Jenže oni k vám volí stejný přístup jako k ''řešenému“, protože jediné, co z vás vnímají, je vaše etnická příslušnost a příslušnost do ghetta. Učitelky ve škole přiřkly vašemu dítěti označení ''problémové“ za nějaký přestupek, který jiným pro-jde. Jste oni, ti druzí. Mezinárodně platné úmluvy, ústava a zákony vám zaručují občan-ská, hospodářská a kulturní práva a jejich ochranu. žádný z těchto dokumentů jste ale nikdy nečetli, nebo ani nevíte, že existují. Nemáte žádný užitek ze svých práv, protože je neznáte a nemáte nejmenší ponětí, jak je hájit. Jste mimo právo, jste jeho pasivní objekt. Pronajímatel vašeho předchozího bytu vás třeba dal vystěhovat, protože ho potřeboval zrekonstruovat, a neposkytl vám bytovou náhradu, jak mu určil soud. A tak jste skončili v bydlení pro neplatiče, i když třeba žádný neplatič nejste. Zákon byl na vaší straně, ale to vy nevíte. Máte sklon považovat za zákon postup některých zaměstnanců obecního úřadu, i když zákon ve skutečnosti stanoví něco jiného. (Populární představa,že Romové se dobře vyznají ve ''svých nárocích“ a umějí jich brilantně využívat, se opět zakládá jen na dílčí zkušenosti úředníků a úřednic. Naprostá většina sociálně vyloučených naopak tyto znalosti a dovednosti postrádá.)

Jedna možná odpověď

Co může do této situace - kterou navíc obě strany vnímají tak odlišně - přinést terénní sociální pracovník? Jeho úlohou je především pochopit situaci klienta. Jeho prostředkem k tomu je aktivní naslouchání. Terénní sociální pracovník má čas a prostor se s klientem setkat na místě, které je pro klienta přirozené: v jeho bytě nebo na ulici, a opakovaně mu naslouchat. Tak se může dozvědět, co považuje klient za svůj problém. žádný jiný problém totiž klient nebude chtít řešit. Terénní sociální pracovník nemá za úkol klienta kontrolovat, někam ho posunovat, třeba na zakázku úřadu. Je jeho průvodcem, ne opatrovníkem. U některých klientů může dosáhnout změny jednání směrem blíže k akceptované normě, ale vždy tím, že klientovi pomůže řešit jeho problém. Měl by mít schopnost zjistit si o problému odpovídající informace z různých zdrojů a na jejich základě vyjednat s klientem, případně s dalšími zúčastněnými, způsob řešení, tedy odpověď na otázku''co můžeme společně udělat, aby se váš problém vyřešil?“ Pokud se klientovi věnuje dlouhodobě, mělo by takové provázení vést ke zvyšování dovedností a samostatnosti klienta. Velkým úspěchem je, pokud pracovník nastartuje proces, na jehož konci se klient vyváže ze závislostí a břemen (zejména dluhů), které ho nutí žít ve vyloučené lokalitě,a lokalitu opustí.

Terénní sociální práce se může odehrávat na různých rovinách odbornosti. Na základní úrovni musí být pracovník schopen vcítění, efektivní komunikace s klientem a asertivní komunikace s úřady veřejné správy, aby mohl mírnit konflikty a nahrazovat je konstruktivními strategiemi. Pokud se podaří rozkrýt konfliktní vztahy mezi jednotlivými rodinami,které enklávu obývají (nepříbuzné rodiny totiž málokdy tvoří skutečnou, na solidaritě a spojenectví založenou komunitu), může se to projevit nejen ve zkvalitnění života těch-to rodin, ale třeba i v tom, že společné - a tedy ničí - prostory přestanou být zasypávány odpadky. K prvním úspěchům také obvykle patří zlepšení školní docházky dětí. Rodina je totiž systém. Pokud se v bytě netopí, nebo pokud rodina nemá peníze na jídlo, stane se pro rodiče potřeba vzdělání dětí v konečném důsledku okrajovou záležitostí. Jedna úspěšná intervence tak může u jinak funkční rodiny vést k mnoha pozitivním změnám.Dále by měl terénní sociální pracovník dobře znát síť sociálních služeb v regionu a umět specializované služby (krizové služby, služby léčby závislostí, občanské poradny) klientovi nabídnout. K výbavě pracovníka patří také základní znalosti některých oblastí občanského,trestního a správního práva, a také znalost procesních mechanismů. Může díky tomu posoudit, které problémy je možné řešit právní cestou, a podílet se na řešení ve spolupráci s právníkem.

Terénní sociální pracovník není specializovaný terapeut, leda by - nestandardně - na tomto místě pracoval profesionál s vyšším vzděláním v sociální práci či psychologii a s dlouhodobým výcvikem. Proto například práce s dysfunkčními rodinami nebo léčba závislostí v typickém případě nespadají do možností terénní sociální práce (narozdíl od primární prevence, například péče o volný čas dětí). Pracovník by ale měl umět vyhledat specializovanou následnou službu a nabídnout ji klientovi.

Terénní sociální pracovník nemůže radikálně měnit osudy lidí. Může ale rozpoznat ty osudy, u nichž zásah a podpora, které jsou v jeho silách, mohou vést k překonání bez-mocnosti a beznaděje. Může napomoci tomu, aby na úplném sociálním dně nezůstávali ti, kteří tam žít nemusí.

  Stáhněte si celou brožuru (formáty doc a pdf)

Hlavní stránka » Více o TSP » Teorie » Sociální vyloučení (zpět na začátek)

Copyright © 2003 Terénní sociální práce; Design © 2003 Martin Argaláš; použit publikační systém Toolkit od Econnectu