Logo TSP Terénní sociální práce www.tspweb.cz
Hlavní stránka - Úvod, Aktuality Více o TSP - Kauzy, Teorie, Články, ... Dokumenty - Zákony, Vyhlášky, Programové dokumenty, ... Odkazy Kontakty Vstup pro registrované
Hlavní stránka » Více o TSP » Teorie » Úžera v českých ghettech

Vyhledávání:


Úžera v českých ghettech

1.1.2003
Jan Černý


  Původní text na stránce terénních programů Člověka v tísni

Před více než dvěma lety se mediálním hitem okurkové sezony stala zeď v Matiční ulici. Oddělovala romské a neromské obyvatelstvo. Místní samospráva v Ústí nad Labem se tehdy svým pokusem o řešení problémů soužití postarala o mezinárodní renomé České republiky. Státní správa i domácí politická reprezentace nakonec po zdlouhavém vyjednávání úředníků za přítomnosti televizních kamer nechaly zeď zbořit. Všichni si oddechli a stát si připsal bod za úsilí o zlepšení soužití s romskou minoritou. Nic bohužel nevystihuje povrchnost nahlížení na sociálně podmíněné problémy lépe. Zeď sice nestojí, ovšem problémy, které vedly k její stavbě, přetrvávají.

V Matiční a okolí bydlí asi padesát romských rodin, drtivá většina z nich je závislá na státní sociální podpoře a dávkách sociální péče. V polovině případů sem byli sestěhováni ti, kteří z různých důvodů spadli do kategorie "neplatič", což v řeči úřední ve spojení s etnickou determinovaností klienta představuje takřka automatickou umístěnku do sociálního ghetta typu Matiční.

Ačkoli ze slovníku většinové populace slova jako lichvář či úžerník již takřka vymizela, pro mnohé lidi z ghett představují každodenní a velmi krutou realitu. Úžera je půjčkou na vysoký úrok, mnohdy stoprocentní a vyšší. Při neplacení je částka vymáhána násilím. Oběti jsou zastrašovány a v případě nezaplacení je na dlužnou částku opět uvalen stoprocentní úrok. Dochází k dlouhodobé a prohlubující se závislosti celých skupin obětí na "službách" poskytovaných úžerníky. Oběti chudnou a nerozhodují o svém osudu. Celý systém je založen na praktické nemožnosti dluh splatit, kdy dlužníci jsou stálým zdrojem vysokých příjmů úžerníků. Ačkoli se příjmy početnějších rodin pohybují mezi osmi až osmnácti tisíci korunami, většina z nich končí u úžerníků.

Půjčování je velmi dobře organizováno, půjčky se fyzicky vymáhají, resp. nikdo si nedovolí nezaplatit. Úžerníci chodí se svými "klienty" na poštu vyzvedávat peníze, čekají na dlužníky v bance. K běžným úžernickým praktikám patří například odebrání dokladů a karet od účtů, aby rodiny nemohly bez jejich vědomí se svými penězi manipulovat. Životní prioritou dlužníka je ubránit svoji rodinu a sehnat pro úžerníky peníze, placení nájmu se z tohoto úhlu pohledu samozřejmě jeví jako daleko méně podstatné. Z půjček se není možné vyhrabat. Na konci měsíce, v jehož průběhu rodina odevzdá nejméně osmdesát procent svých příjmů, si jde znovu půjčit, opět na stoprocentní úrok.

Pilířem úžery je fyzické zastrašování obětí ze strany úžerníků, není proto divu, že se postižení bojí se svou situací komukoli svěřit. Úžernictví organizují velkorodiny mezi sebou navzájem spřízněné, které v konfliktních situacích drží při sobě, fyzicky napadají ostatní lidi a ničí jejich majetek. Před úžerou nelze utéci, úžerníci automaticky vymáhají dluhy na příbuzných dlužníků. Hledá-li vláda "organizátory" romské emigrace, pak lichva je jedním z významných migračních faktorů - i někteří romští žadatelé o azyl v České republice uvádí, že příčinou jejich odchodu ze Slovenska je právě lichva. V této situaci představuje jakákoli snaha pomoci obětem úžernictví vysoké bezpečnostní riziko jak pro postižené, tak pro ty, kteří se jim rozhodnou pomoci. Stát pochopitelně projevuje jen malý zájem pálit si prsty v takto ožehavé situaci. To, jak obtížné je pro oběti překonání strachu a hrůzy ze msty, dokládá fakt, že svědčit k soudu s prvním dopadeným úžerníkem v Mostě se za policejní asistence dostavil pouze jeden z patnácti předvolaných svědků. Později bylo zjištěno, že lichvářská rodina doslova zablokovala cesty k okresnímu soudu. Svědci byli na poněkolikáté přivezeni do budovy soudu v kufrech policejních aut.

Míst, jako je Matiční, existuje po celé republice mnoho. Lichva je zde problémem číslo jedna, bez jehož řešení se obyvatelé ghett nikdy nemůžou dostat z hluboké sociální a ekonomické krize. Pro místní volby není bohužel lepší politikum než represivní postupy jednak proti drogovým konzumentům (vytlačíme je z centra na okraje měst), jednak proti Romům (vytlačíme je z centra na okraje měst). Lichva není romský fenomén. Je to fenomén chudoby. A v lokalitách, které se stávají nuznými, kam vytlačujeme Romy do velmi složitých životních podmínek za stavu, kdy je většina praktické sociální práce orientovaná pouze na redistribuci financí, má lichva zdrcující dopad.

Vyšlo v Týdnu 07.01.2002

  Původní text na stránce terénních programů Člověka v tísni

Hlavní stránka » Více o TSP » Teorie » Úžera v českých ghettech (zpět na začátek)

Copyright © 2003 Terénní sociální práce; Design © 2003 Martin Argaláš; použit publikační systém Toolkit od Econnectu