Logo TSP Terénní sociální práce www.tspweb.cz
Hlavní stránka - Úvod, Aktuality Více o TSP - Kauzy, Teorie, Články, ... Dokumenty - Zákony, Vyhlášky, Programové dokumenty, ... Odkazy Kontakty Vstup pro registrované
Hlavní stránka » Více o TSP » Teorie » Vzdělávání terénních sociálních pracovníků

Vyhledávání:


Vzdělávání terénních sociálních pracovníků

1.1.2003
Mgr. Laďka Češková


  Stáhněte si celou brožuru (formáty doc a pdf)

''K tomu, aby terénní sociální pracovníci dobře zvládali svoji náročnou práci, nemusí vědět, kdy byla bitva na Bílé hoře, jak zní Pythagorova věta, a dokonce ani jak se píše holobyt.“ Tato radikální teze platí samozřejmě pouze za určitých podmínek.

Konceptu terénní sociální práce odpovídá předpoklad, že profesionálem v tomto oboru se může po cílené přípravě stát i člověk bez středoškolského či vysokoškolského vzdělání.Důraz v jeho práci je kladen spíše na schopnost vytvořit si u klientů přirozenou autoritu a získat jejich důvěru. Je nesporné, že díky početnímu zastoupení klientů v sociálně vyloučených lokalitách mají v tomto ohledu romští TSP výhodu; mají žité zkušenosti pravidel a způsobu komunikace v minoritní společnosti, a najdou tak ke svým klientům snadněji cestu. Mnoho Romů má odpovídající osobnostní kvality pro vykonávání role takového průvodce, nemají však dostatečné formální vzdělání. Jak využít jejich přínos pro sociální práci a zároveň nesnížit její formálně stanovený standard?

Ono se řekne ''profese“...

Terénní sociální pracovníci jsou naprosto nehomogenní skupinou - věkové rozpětí je od 18do 60 let, jedná se o muže i ženy (přičemž muži tvoří cca 70%, ženy 30%), většina z nich se považuje za Romy (cca 80%), jiní se hlásí k majoritní společnosti, někteří mají vysokoškolské či středoškolské vzdělání (cca 15%), jiní nedokončili všechny třídy základní školy. Někteří pracují pro okresní či městské úřady, jiní pro neziskové organizace.Někteří se při svém působení v lokalitě více orientují na práci s dětmi, jiní na práci s dospělými. V současné době pracuje v České republice přibližně 100 TSP.

Pro takto definovanou cílovou skupinu je velmi nesnadné určit priority specializovaného vzdělávacího programu a v České republice prozatím neexistuje instituce, která by této cílové skupině mohla zajistit požadované formální vzdělání při respektování jejích specifik. Teoreticky mají TSP možnost začít studovat na některé ze škol se zaměřením na sociální práci, povinností studenta je ovšem i zvládnutí předmětů, které se sociální prací souvisejí jen nepřímo (jako matematika, filosofie, cizí jazyk, dějepis, biologie). Tento požadavek je nesporně legitimní právě při získávání výučního listu či maturitního osvědčení, pro řadu TSP však představuje nepřekonatelnou bariéru.

Dvoustupňový vzdělávací systém pro TSP

Zkušenosti z terénu ukázaly na několik oblastí, jejichž základní znalosti jsou důležité pro efektivitu práce TSP, jejich zodpovědnost a také schopnost být pro zaměstnance státní správy či samosprávy a dalších institucí partnerem v jednání. Na základě poznatků z praxe byl zpracován dvoustupňový vzdělávací program, jehož první absolventi složili závěrečné ústní zkoušky v listopadu roku 2002.

Do cyklu pro začátečníky jsou přijímaní TSP, kteří ještě neabsolvovali žádná školení a terénní sociální práci vykonávají krátkou dobu (méně než 1 rok). Hlavním cílem jejich setkávání je obeznámení s principy práce v pomáhající profesi a osvojení teoretických poznatků, které budou denně muset používat v praxi. V cyklu pro pokročilé je důraz kladen na rozvoj samostatnosti, schopnosti správně se rozhodovat s vědomím důsledků těchto rozhodnutí. Důležitý je především praktický nácvik modelových situací a jejich řešení. Do vzdělávacího programu se hlásí stále častěji absolventi z předchozích let,pro které jsou teoretické přednášky možností znovu si zopakovat a rozšířit nabyté vědomosti a především získat přehledně zpracované a srozumitelně vysvětlené aktuální informace z oboru.

Kromě teoretických přednášek a praktických seminářů dostanou TSP také důležité kontakty na lektory - specialisty ve svých oborech, na které se absolventi mohou obracet s konkrétními dotazy ze své praxe i po skončení kurzů. Dalším ziskem je navázání vztahů s ostatními, neboť TSP bývají často v regionu osamocení bez možnosti konzultovat své pracovní postupy a jednotlivé kauzy s někým zasvěceným. Nezřídka se stává, že se na kurzech potkají dva TSP ze sousedních měst, aniž by o sobě do té doby věděli. Vytvářejí se tak zcela přirozeně regionální pracovní skupiny, plnící funkci konzultantskou, supervizní a především motivační.

Nejpopulárnějším předmětem jsou kazuistické semináře, při nichž ve skupinové práci každý může konzultovat aktuální případ z praxe, ověřit si správnost vlastních postupů, vyslechnout nabídku jiných alternativ a sledovat vývoj kauz svých kolegů. Semináře vedou''služebně nejstarší“ TSP a jejich koordinátoři nebo zaměstnavatelé TSP z řad samosprávy.Do volných chvil jsou ještě zařazovány návštěvy hostů, jejichž práce se dotýká TSP.

Nezanedbatelnou výhodou vzdělávacího programu pro TSP je fakt, že řada romských TSP se ve svém životě poprvé setkává s možností uplatnit své vědomosti a zkušenosti v praxi,aniž by byla vystavována diskriminačnímu jednání ze strany zaměstnavatele. Tento fakt spolu se systematickým vzděláváním TSP mění u části majoritní společnosti stereotyp vnímání Roma jako nevzdělaného, nepracujícího člověka, který využívá poměrně štědrého systému státní péče a žije tak na úkor ostatních.

Výběr terénních sociálních pracovníků

Na školení přicházejí jedinci již ''předvybraní“ svými zaměstnavateli, přičemž nikde nejsou daná hlediska takového výběru. Jak budoucí zaměstnavatel svého zaměstnance vyhledá, jaká stanoví kritéria pro jeho práci, systém úkolování, hodnocení, vzdělávání, je do značné míry především otázkou osobních preferencí a subjektivního přístupu.

První snaha o systémový přístup k otázce výběru TSP proběhla v roce 2000. Společnost Člověk v tísni tehdy po tři měsíce zaměstnávala pracovníka, jehož úkolem bylo vytvořit a realizovat systém vyhledávání potenciálních TSP. Absolvoval velké množství jednání s představiteli měst i se samotnými TSP. Výsledkem jeho práce byl seznam 80 potenciálních TSP, kteří měli možnost nastoupit do prvního ročníku vzdělávacího programu pro TSP a posléze většina z nich získala pracovní uplatnění. Nyní, kdy je terénní sociální práce přeci jenom pojmem už poměrně známým, mají budoucí zaměstnavatelé možnost konzultovat výběr s mnoha partnery.

Metodika či doporučení výběru správného TSP se teprve vytváří. Často se stává, že dobře míněná snaha o objektivní posouzení schopností kandidáta může být kontraproduktivní.Na pozice TSP jsou vypisována výběrová řízení se vstupními podmínkami nastavenými tak,že jim může vyhovět pouze jedinec s minimálně středoškolským vzděláním, ovládajícím kromě administrativní práce též práci na PC včetně internetu a navíc jeden cizí jazyk.Tím se však opakuje model ''vysokého prahu“, platný pro standardní sociální práci obecně, ačkoliv TSP měla směřovat k jeho překonání. Při stanovení kritérií výběru TSP je důležité vycházet z hlediska cílové skupiny, tak aby činnost vybraného pracovníka byla efektivní. Podle konkrétní situace tak některými doporučenými kriterii může být například znalost situace v místních sociálně vyloučených lokalitách nebo znalost romského jazyka.

V praxi se nejvíce osvědčuje model práce ve dvou. Na většině míst tvoří dvojici jeden Rom a jeden Nerom. Mají rozdělené kompetence, vzájemně si pomáhají, dle zaměření si rozdělují svěřené úkoly; práce ve dvou funguje i jako pojistka před syndromem vyhoření.Na klienty působí dvojice stabilněji, mohou zvolit, jaký problém s kým budou řešit.Stejně tak i zaměstnavatelé - i u nich funguje lidský faktor a dvojice si může rozdělit kompetence dle toho, komu se lépe komunikuje s úřady, novináři, institucemi a komu lépe s klienty.

Nezamýšlené důsledky školení

Najít optimální model vzdělávání terénních sociálních pracovníků představuje nesnadnou cestu plnou drobných protivenství, křižovatek a zaškobrtnutí. S pomocí několika osvícených jedinců i institucí však na jejím konci stojí v ideálním případě samostatný profesionál, schopný vykonávat zodpovědně svoji práci, poučený v základních disciplínách vztahujících se k jeho oboru - práci v pomáhající profesi. Zaměstnavatel tak získává namísto nadšeného dobrovolníka či amatéra bez znalostí základů z relevantních oborů a bez kontaktů proškoleného profesionála, který je ochoten investovat do dalšího vzdělávání, seznamovat se s trendy ze svého oboru, setkávat se a spolupracovat s kolegy, a vzít tak odpovědnost za vlastní pracovní rozvoj plně na sebe. TSP jsou díky patřičnému vzdělání kompetentní vykonávat svou práci v sociálně vyloučených lokalitách a pracovat se svými klienty s cílem umožnit jim odchod z těchto lokalit a tím přiblížit kvalitu života většině společnosti. Pro rodiny TSP i jejich klienty je certifikát z absolvovaného vzdělávacího programu často motivací k následování (mezi stávajícími kurzisty jsou rodinní příslušníci prvních absolventů); tato zkušenost vede ke změně vnímání důležitosti vzdělání dětí.

  Stáhněte si celou brožuru (formáty doc a pdf)

Hlavní stránka » Více o TSP » Teorie » Vzdělávání terénních sociálních pracovníků (zpět na začátek)

Copyright © 2003 Terénní sociální práce; Design © 2003 Martin Argaláš; použit publikační systém Toolkit od Econnectu