Logo TSP Terénní sociální práce www.tspweb.cz
Hlavní stránka - Úvod, Aktuality Více o TSP - Kauzy, Teorie, Články, ... Dokumenty - Zákony, Vyhlášky, Programové dokumenty, ... Odkazy Kontakty Vstup pro registrované
Hlavní stránka » Více o TSP » Články » Zrakový klam etnicity

Vyhledávání:


Zrakový klam etnicity

31.1.2003
Štěpán Moravec


  Původní text na stránce Infoservisu

Životní podmínky Romů jsou skandální v celé střední Evropě, od Česka až po Bulharsko. Vyplývá to ze zprávy, kterou vypracovala agentura OSN pro rozvojové programy (UNDP). "Podle měřítek, která sahají od vzdělanosti přes dětskou úmrtnost až po základní výživu, snášejí Romové životní podmínky, které mají blíže k subsaharské Africe než k Evropě," tvrdí zpráva UNDP.

Ozvuky zprávy UNDP o situaci Romů v Evropě by při ledabylém čtení mohly posílit některé rozšířené nepřesné představy o tom, kdo jsou Romové a jak žijí. Za prvé je ve zprávě řeč o Romech, tzn. že za sjednocující vlastnost milionů lidí, kteří jsou významně početně zastoupeni na území od Chebu až po Athény, je vybrána těžko uchopitelná etnicita. To může posilovat dojem, že evropští Romové jsou skupina s jednotnou kulturou.

Za druhé zpráva konstatuje, že Romové ve všech zemích střední a východní Evropy žijí v chudobě, ba že patří mezi nejchudší části populací dotčených států. Tyto dvě teze společně svádějí k jednoduchému závěru: v Evropě existuje kulturní skupina (případně dokonce národ) Romů a ta z nějakého důvodu bez výjimky obsazuje nejnižší stupně sociální stratifikace všude, kde se vyskytne. Takovýto obraz pak tvoří pozadí pro ideologický boj mezi těmi, kteří vidí příčinu této situace v "nepěkných" vlastnostech kultury Romů a těmi, kteří jí vidí v nepřátelském postoji vnějšího světa.

Stejná chyba dvou táborů

Jedni spekulují o "neochotě pracovat", nebo "neochotě se přizpůsobit" (zpráva UNDP s tímto přihlouplým stereotypem dokonce počítá a snaží se mu oponovat), druzí se dojímají nad zkonstruovanými dějinami romského národa, dějinami plnými útrap a útlaku.

První z těchto extrémních pohledů vede "neromy" k rasistickým postojům typu "ať radši táhnou", druhý k postojům, které George Orwell geniálně popsal jako přenesený nacionalismus, tedy nacionálně zabarvené emotivní postoje ve prospěch jiné skupiny, než je má vlastní. První vede na politické rovině k segregačním a diskriminačním projevům ve veřejné politice, druhý k neproduktivní romantické mýtotvorbě (Romové jsou spontánní, hudebně nadaní, mírumilovní, nevedou války apod...). První z postojů škodí, druhý neprospívá.

Nepopírám, že socioekonomická situace různých romských subpopulací v Evropě má společné historické a kulturní příčiny, sahající až do raného středověku. Neupírám nikomu ani právo považovat se za příslušníka kulturně jednotného romského národa. Konstruktem jsou přece všechny středoevropské a východoevropské národy. Už vůbec nepopírám, že různí Romové jsou všude ve střední a východní Evropě na různých úrovních diskriminováni právě na základě toho, že jsou svým okolím stereotypně zařazováni do fiktivní jednolité skupiny Romů, obvykle kvůli vzhledu. (Prodavač, který neobslouží romsky vypadajícího zákazníka, nebo fašizující strážce veřejného pořádku, který brutálně zmlátí romsky vypadajícího občana, jehož práva by měl chránit, se sotva zabývá otázkami kulturní výbavy poškozeného) Tvrdím ale, že pohled na Romy jako na skupinu lidí s jednotnou kulturou a v jednotné sociální situaci nemůže vést k praktickým řešením.

Blízký či vzdálený příbuzný?

Chceme-li vést úspěšnou politiku integrace různých skupin Romů v různých regionech Evropy, musíme respektovat fakt kulturních a sociálních rozdílů a proces sociokulturní změny. Jednotlivé integrační strategie musí mít lokální a regionální charakter, protože podstatné detaily situace Romů se liší region od regionu, místo od místa. Například většina Romů, kteří žijí v České republice, patří k subetnické skupině Slovenských Romů a v dnešních slovenských osadách mají nejbližší příbuzné. Etnicita je tedy u obou skupin stejná, ať už ji pojmeme jakkoliv. Ale v průběhu posledních šedesáti let se Romové, usazující se v českých městech, a Romové slovenských osad nutně kulturně vzdálili. Zůstává jim například společný dialekt romštiny a vzpomínky na určitý folklór, a samozřejmě subjektivní vědomí společného původu.

Sociokulturní situace těchto dvou skupin Romů se ale dramaticky liší. Slovenské osady, pokud vznikly spontánně, jsou autonomní kulturní útvary, kopírující příbuzenskou strukturu rodin a rodů, a jsou zasazeny do prostředí slovenského venkova. Romové v České republice naproti tomu většinou žijí v situaci městské chudiny, a širší rodiny málokdy žijí na jednom místě. Naopak, městská etnická ghetta, do kterých se čím dále tím více chudých Romů v českých městech stěhuje nebo je stěhováno, jsou umělými útvary. Mezi nepříbuznými rodinami, které zde žijí, existují subjektivně silně vnímané statusové (a rituální)rozdíly, které často brání tomu, aby takové skupiny fungovaly jako skutečné komunity.

Jedním z hlavních problémů chudých Romů v ČR jsou podmínky nájemního bydlení a ve velkém procentu případů neustálá hrozba jeho ztráty. Romové slovenských osad své chýše vlastní. I jen z jediného takového příkladu je vidět, že veřejná politika, která může být důležitá v České republice a uspět zde, může být pro Slovensko irelevantní nebo zde může selhat. Podobně je tomu s lokálními strategiemi v rámci jednoho regionu, protože např. v západních Čechách nebo i v jednom západočeském městě žijí skupiny Romů, které pocházejí z různých regionů Slovenska a přišly do Čech různě zasaženy předchozí asimilací. Navíc třeba v České republice žijí nejméně čtyři různé subetnické skupiny Romů. Odstup mezi dvěma nejpočetnějšími z nich, Slovenskými Romy a Romy Olašskými, je pro mnohé z nich větší než například mezi Slovenskými Romy a etnickými Čechy.

Zde vyvstává další důvod, proč poznávat a respektovat nesčetné rozdíly mezi jednotlivými lidmi, které jsme se rozhodli nazývat Romy. Tyto rozdíly jsou vesměs důležité pro ně samotné. To se týká jak kultury, kterou užívají, tak jejich socioekonomického postavení. Pro ruského Roma, který v desáté generaci drží tradici svého rodu a živí se obchodem s koňmi, může být nezaměstnaný z chudé slovenské osady něco jako tvor z jiné planety. Řidič tramvaje, který se narodil v romské rodině, může raději řídit tramvaj než se zabývat svým romstvím. Ti, kteří považují etnický původ za určující identifikaci za všech okolností, ať už jako "proti" romští nebo "pro"romští, jím však mohou pohrdat v prvním případě jako "cikánem", v druhém jako "odrodilcem".

A tak, čteme-li nějakou zprávu o situaci Romů v Evropě, mějme na paměti, že i když jsou na tom Romové v hrubých číslech sociálně a ekonomicky jistě nejhůř ze všech etnických skupin Evropy, jsou vnitřně kulturně a sociálně rozrůzněnou skupinou; a také že etnicita je jen jednou z mnoha skupinových identifikací, které člověk užívá, a je vhodné ji upřednostňovat jen v některých kontextech. V jiných nás může vést vstříc vážným omylům.

  Původní text na stránce Infoservisu

Hlavní stránka » Více o TSP » Články » Zrakový klam etnicity (zpět na začátek)

Copyright © 2003 Terénní sociální práce; Design © 2003 Martin Argaláš; použit publikační systém Toolkit od Econnectu